Miroslav Masák: Tak nějak to bylo a tak nějak to je

Miroslav Masák patří ke klíčovým osobnostem české architektury i života české společnosti druhé poloviny 20. století. Jeho před několika lety vydané knižní vzpomínky sklidily velký úspěch u čtenářů napříč generacemi, proto nyní vycházejí v rozšířené podobě. Jejich autor navazuje na své vyprávění a pokračuje v něm až do současnosti. Osobní vzpomínky architekta, spoluzakladatele libereckého Sialu a jeho unikátní Školky, vysokoškolského profesora, bývalého poradce prezidenta Václava Havla a zejména člověka pevného charakteru a přirozené noblesy jsou zasazeny do širokého rámce společenských i kulturních událostí a stávají se tak poutavou a osobitou kronikou naší společnosti. K jeho nejdůležitějším pracím na poli architektury patří pavilon F na Libereckém výstavišti, obchodní dům Máj v Praze, obchodní středisko Ještěd v Liberci či rekonstrukce Veletržního paláce pro Národní galerii.

Miroslav Masák (* 23. května 1932, Úvaly) je architekt, vysokoškolský profesor a bývalý poradce prezidenta Václava Havla. Miroslav Masák vystudoval v letech 1952–58 Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT u prof. Josefa Kittricha. V letech 1958–91 pracuje v Libereckém projektovém ústavu Stavoprojekt Liberec. V roce 1968 spoluzakládá Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL), díky kterému mohl také založit a vést ve své době, ale i do dnes unikátní tzv. Školku – samostatný ateliér čerstvých absolventů – architektů. Po procesech Pražského jara byl nucen své činnosti zanechat. Přesto dál pracoval v neoficiálních skupinách, které na bázi Školky fungovaly a to nejen v Liberci, ale také v Brně, Praze, Ústí nad Labem nebo Karlových Varech, kde nadále vychovával mladé architekty. V letech 1987–1989 působí jako člen skupiny Obecní dům a Otevřený dialog. Roku 1988 spoluzakládá nezávislé sdružení českých umělců Nová skupina. V letech 1989–1990 je členem prezídia Obce českých architektů v Praze. V listopadu 1989 se angažuje v koordinačním centru Občanského fóra, což ho vede v lednu 1990 k jmenování odborným poradcem prezidenta ČSFR. Zároveň je pověřen koncipováním dalšího rozvoje Pražského hradu. Od roku 1991 se stává ředitelem kulturní sekce Kanceláře prezidenta republiky a od září 1991 se stal asistentem prezidenta ČSFR. Roku 1993 je místopředsedou nově zřízené Rady Pražského hradu. Od roku 1994 působil také jako externí pedagog Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Od roku 1995 pracuje v pracovní skupině České komory architektů, kde je od roku 1997 členem představenstva a pověřen vedením úseku vzdělání architektů. V roce 1999 byl jmenován profesorem na Vysokém učení technickém v Brně v oboru architektura.