Obsah knihy
Česká secese sleduje vznik a vývoj moderního uměleckého hnutí, které se v českém prostředí formovalo v devadesátých letech 19. století. Podobně jako v Mnichově, Vídni nebo Berlíně vzniklo i v Praze generační seskupení mladých umělců, kteří se vymezovali vůči tradičním uměleckým strukturám a usilovali o prosazení nového moderního umění.
Důležitou roli v tomto procesu sehrál Spolek výtvarných umělců Mánes, který se stal centrem nového uměleckého dění. V roce 1896 začal vydávat časopis Volné směry a od roku 1898 pořádal vlastní výstavy. K významným osobnostem spojeným s jeho činností patřili F. X. Šalda, Jan Kotěra, Stanislav Sucharda a Jan Preisler.
Petr Wittlich zasazuje českou secesi do širšího mezinárodního kontextu a ukazuje, jak se její představitelé inspirovali zejména soudobým francouzským uměním, ale zároveň sledovali celou evropskou uměleckou scénu. Výklad zachycuje také generační krizi, která nastala po pražské výstavě Edvarda Muncha v roce 1905 a s nástupem kubismu.
Vývoj českého secesního umění autor představuje prostřednictvím tří hlavních programových směrů: tendence naturalisticko-impresionistické, symbolistické a ornamentálně dekorativní. Jejich vzájemný vztah ukazuje secesi nikoli pouze jako dekorativní styl, ale jako komplexní kulturní a umělecký model.
