Když vznikal první domek Blokki, právě jste prožívala turbulentní období…
Ve stejné době, kdy jsme plánovali první realizace domků z kontejneru, jsem po rozvodu řešila, kam půjdu bydlet. V jednom z našich prvních projektů se obě otázky sloučily a já si mohla život v Blokki vyzkoušet na sobě. Díky jednoduché a rychlé stavbě jsem relativně hladce uzavřela jednu životní etapu. Je smutné, že se nám rozdělila rodina, ale s mužem jsme se rozešli v dobrém; jsme kolegové a vídáme se denně v práci. Zažít si stavbu na vlastní kůži je velmi důležité, abych se mohla klientům s klidem podívat do očí a vědět, co jim nabízím. Mně se v Blokki žilo dobře. Dnes tento domek slouží jako ukázková stavba, ale i víkendová chata.
Přijde mi, že vaše podnikání stojí více než u jiných firem na osobních vztazích. Jste se svými klienty v kontaktu?
Se spoustou zákazníků mám až přátelský vztah, za což jsem velmi ráda. Nejen proto, že od nich získávám zpětnou vazbu. Samozřejmě nejsem v kontaktu se všemi: máme za sebou asi pětasedmdesát realizací, což je docela dost. S některými klienty si sedneme i lidsky, jinde jde o čistě pracovní vztah. Mám například klientky, které se rozhodly po letech cestování kolem světa usadit na jednom místě. Jsem moc ráda, že si vybraly nás; na jejich pozemku už stojí dvě naše stavby.
Jaký je příběh těchto lidí? Proč se rozhodnou pro úsporný styl života?
Myslím si, že to je generační záležitost: dnešní generace se poučily životem svých rodičů. Ti za komunismu žili v relativním nedostatku a po revoluci měli pocit, že si musí všechno vynahradit. Jejich děti to už vnímají jinak – alespoň tak mi to připadá. Šetrnost pro ně není nouze, ale životní styl.
V raťme se k vaší osobní zkušenosti s životem v Blokki. Co vás na něm bavilo?
Asi ta jednoduchost: malý jednoduchý prostor mě uklidňuje. Není v něm místo, kde by se dalo nashromáždit moc věcí, což způsobuje klid na duši. Zároveň hraje roli i vizuálně příjemný interiér: stěny obložené dřevem, místo, odkud je vidět do přírody. Miluju velké prosklené plochy, samozřejmě v rozumné míře: je skvělé po ránu vidět, jak po terase skáče veverka a kousek od chaty hopsá zajíc.
Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Tiny House na str. 56.
