Architekt Vít Šimek vystudoval pražskou UMPRUM a před patnácti lety společně se spolužákem Štěpánem Řehořem založil ateliér H3T. Navrhovali, realizovali a používali desítky saun ve veřejném prostoru, některé i mobilní. Vít Šimek nyní se svou ženou provozuje Lázně na lodi: finskou saunu s výjimečnými výhledem na pražské náplavce.
Ateliér H3T, který patří k propagátorům české saunovací architektury, ve veřejném prostoru už neexistuje (viz také Svět podle H3T, strana 134). Co vám z dob společného stavění různých mobilních saun a budek zbylo?
Ateliér H3T byl poměrně dlouhou dobu dost neformální platforma pro tvorbu v kontextu tehdejšího architektonického prostředí. Postupně se naše cesty se Štěpánem začaly zcela přirozeně rozcházet a nemělo smysl pokračovat ve společné práci. Ateliér ale formálně existuje dál. (Vít Šimek nyní vede atelier HRA, kde již vznikly např. sauny Lom a Kouty – pozn. red.) Dlouhá léta byla spolupráce většinou zábavná, poučná a do jisté míry definovala moje další směřování v profesním životě. Pokud se ptáš, co zbylo, tak hlavně spousta zážitků a vzpomínek, kamarádů, známých, klientů… Byl to perfektní kus života.
Jak jste se dostali k saunám?
První saunu jsme udělali ještě při studiu na sympoziu WOODOO v Poděbradech, které tehdy organizoval Lukáš Kladívko. Posbírali jsme zbytky materiálů ve škole, sehnali sudy a udělali první plovoucí saunu. Kamna jsme našli nedaleko místa v lesíku. Pak jsme do té sauny chodili, protože nás to bavilo. Sauna plavala na sudech na rybníku a jezdilo se k ní na loďce. Někdy se nám třeba stalo, že jsme byli v sauně a v noci k ní taky na loďce přijeli další saunaři. Krásné setkání! Bylo v tom hodně energie. A pak jsme si řekli, že uděláme ještě další saunu, takže postupem času to začalo vypadat tak, že děláme jenom sauny. Ale dělali jsme taky jiné věci.
Co třeba vaše zavěšená sauna pod mostem?
Celý ten proces jsme vnímali jako výzvu, kterou nás bavilo realizovat, protože jsme vlastně neměli nic jiného na práci. Když jsme udělali něco, co plave nebo jezdí, tak jsme chtěli zkusit taky něco, co visí... Měli jsme spoustu času na vymýšlení a inspirovala nás místa, která jsme viděli na cyklovýletech. Tak jsme třeba navrhli saunu zavěšenou na zdymadle v Obříství, která se pak musela přesunout na most na Ohři, nebo pojízdnou saunu za kolo – tu jsme navrhovali pro Bajkazyl tady na náplavce. Udělali jsme také saunu za auto pro jihlavský festival dokumentárního filmu a pak nějakou jinou taky za auto pro člověka z Bruselu… Vlastně ani nejde mluvit o tom, že to byly zakázky. Když přepočtu náš honorář na hodinu... Tak to raději ani nechtěj vědět. Nicméně tenkrát to nebylo to, o co šlo v první řadě.
Naplňuje to ten elementární princip, že sauna je halda dřeva a v ní kamna a často recyklované materiály bez výkresové dokumentace. Váš rukopis byl velmi punkový.
Na začátku v tom punku rozhodně nebyl cíl. Bylo to z toho důvodu, že jsme neměli prachy, chodili jsme do školy… Pamatuju si, jak jsme někde na ulici vzali opřené OSB desky a z nich pak částečně udělali zavěšenou saunu v Obříství. Některé naše sauny byly instalovány bez povolení úřadů, ale nebylo to proto, že bychom chtěli dělat někomu problémy, ale tenkrát jsme to jen nechtěli řešit. Odpovědnost jsme však téměř vždy měli a myslím, že až na jednu nebo dvě akce jsme saunu pak zase rozdělali nebo odvezli.
Jak se na tohle díváš s odstupem a zkušenostmi dnes?
Pro soukromého klienta takhle pracovat nejde. Sauna, ale i cokoli jiného, vyžaduje, aby měla určitou životnost, není úplně rozumné jít cestou totálního low-costu, protože to potom nemusí úplně dobře fungovat, musí se to opravovat, a klienti jsou pak nespokojení. Je ale možné čerpat z některých řešení, která jsme tenkrát vyzkoušeli, a tak umíme udělat saunu, kterou si může dovolit i méně majetný milovník saunování.
Dnes sedíme na lodi Avoid, kde provozuješ Lázně na lodi (viz strana 158). Fungujete už desátý rok, takže to úplný punk nemůže být.
Vždycky po sezóně saunu rozložíme na desky a odvezeme. Provozujeme ji s mojí partnerkou. Před lety to začalo dost neformálně. Ivo Slavík nás nechal na palubě postavit krabici s fasádou a střechou ze starých reklamních bannerů. Časem už jsme tady museli mít všechna povolení a projít kontrolami atd. Teď už máme ale perfektní provoz, který je na vysoké úrovni a lidi ho mají celkem rádi.
Celý rozhovor a dalších 16 naleznete v knize SAUNA: průvodce horkými interiéry.