Kniha CHATY byla nominována mezi Nejkrásnější knihy roku

S radostí oznamujeme, že naše publikace CHATY: architektura za branou každodennosti byla nominována v prestižní soutěži Nejkrásnější české knihy roku pořádané Památníkem národního písemnictví a Ministerstvem kultury ČR. Těší nás, že si kniha našla své čtenáře a zároveň získává uznání i z odborných kruhů.

V rámci této příležitosti vám přinášíme jeden z rozhovorů, který v knize najdete – s architekty Lenkou Křemenovou a Davidem Maštálkou z ateliéru A1architects. Povídali jsme si o tom, čím se liší navrhování chat od rodinných domů, proč je pro ně důležitý oheň i jaká je jejich vlastní zkušenost s pobytem v realizacích pro klienty.

Výjimečnost našeho života podle vás utvářejí na první pohled nepodstatné detaily. Nebo tak to alespoň píšete na webu vašeho architektonického ateliéru a1architects. Jaké detaily to jsou a jak souvisejí s architekturou?

David: Je to taková zpráva jak architektům, tak i lidem, kteří přemýšlejí o tom, jak by chtěli žít. Když k nám člověk přijde a chce třeba rodinný dům, tak v něm se samozřejmě věci opakují – ložnice, obývák… Ale mi potřebujeme přijít na charakter domu – a to jsou ty maličkosti života. Nedokážu vám odpovědět přesně, pro někoho je to vázička, pro někoho baterie od umyvadla nebo společné záliby. A my právě tyto detaily hledáme v rámci dialogu. 

Lenka: Vypůjčím si citaci od Alaina De Bottona z knihy Architektura štěstí, kde píše, že když stavíme dům, tak přemýšlíme o tom, jací bychom chtěli být, přemýšlíme o budoucnosti. To je skvělá, ale hrozně těžká úvaha, proto se ale snažíme povídat si o maličkostech a z nich vykrystalizuje pak dům.

Teď jste mluvili spíše o rodinných domech, budování domova. Mohli byste popsat, jak se liší přístup k navrhování chat, respektive rekreačních objektů? Jak probíhá dialog o maličkostech v tomto případě?

Lenka: Opět mluvíme o představě o životě, o prázdninách… nemám ráda generalizace, ale co se objevuje u chat a obdobného typu bydlení, je to, že lidé nemají tak upjaté představy o tom, jak má takové bydlení vypadat ložnice, ale jsou schopní se více uvolnit. Mnohdy to bývá větší sranda, navrhujeme různé pelechy a zašívárny, rádi pro ně používáme výraz „lebedín“ (směje se).

David: Myslím si, že to souvisí s tím, že vím, že na chatu jezdím jen na chvíli, jedu mnohdy za zážitkem. Můžu se třeba uskromnit nebo bydlení může vypadat úplně jinak, než vypadá doma. To nás na tom baví a platí to, myslím si, obecně, že se lidé dokážou oprostit od konvenčnosti rodinného domu.

Vím, že jste říkala, že nerada generalizujete, Lenko, ale přesto… Co tvoří tu atmosféru druhého domova? Je to třeba vámi zmíněný lebedín? Nebo možná kachlová kamna?

Lenka: Vždy tam je důležitý společný prostor, protože často setkávání s přáteli nebo rodinou představuje hlavní téma celého návrhu. Rodiny s malými dětmi chtějí utéct z velkého města a podobně. Ale i když společný prostor není velký, tak se počítá s tím, že se tam několikrát do roka objeví třeba 20 lidí – ať už na silvestra, na Velikonoce… Tolik lidí by si leckdy člověk do rodinného domu vůbec nepustil. Možná na oslavu, ale rozhodně by tolik lidí nezůstávalo přes noc. Ale tím, že jsou mnohdy chaty poměrně daleko, tak v nich musí čas od času větší množství lidí přespat. Najednou už při návrhu vznikají možná místa pro tento typ přespávání a nevadí, že spí více lidí v jedné místnosti. Do jisté míry se posouvá i míra komfortu.

David: Pro nás osobně je důležité téma ohně, které se ale opakuje jak u chat, tak i rodinných domů. U chat je o to nosnější proto, že v horách se stále může stát, že vypadne elektřina. Krb nebo kamna proto představují takovou zálohu, aby na chatě člověk v zimě neumrzl. Zároveň oheň lidi podvědomě přitahuje, a je tak přirozeným těžištěm hlavní obytné místnosti, kde se všichni scházejí, a kromě léta i nahřívají. Je to zdroj sálavého tepla, jehož vlnové délky nejvíce připomínají ty sluneční, které jednoduše potřebujeme k životu, tomu se žádný radiátor nevyrovná...

Při návrhu se tedy soustředíte na způsoby trávení volného času a vyšší míru variability využívání prostoru?

David: Musí se počítat s tím, že se prostor běžně proměňuje. Chata funguje například jako druhý domov pro pětičlennou rodinu, ale zároveň by měla pojmout na víkend třeba až 20 lidí.

Lenka: Zároveň se dost často stává, že na rozdíl od rodinného domu rodiny rovnou počítají s tím, že budou chatu půjčovat. Ať už svým kamarádům, nebo se rozhodnou ji pronajímat a pokryjí tím náklady na její provoz. Společně pak domýšlíme módy předávání klíčů – jestli budou někde schované, jestli tam bude kód, jestli je nechají u sousedů… Takové debaty u rodinného domu skoro nikdy nevedete.

Chata by tedy měla být přístupná a uživatelsky přehledná i pro ty, kdo přijedou poprvé a bez doprovodu majitelů.

Lenka: Jedna z variant, se kterou pracujeme, je ta, že host dostane instrukce e-mailem nebo jinou písemnou formou. Aby jednak věděl, jak se dostat dovnitř, ale zároveň získal potřebné informace, kde najde lůžkoviny, kde je má nechat při odchodu…

David: Jednoduše řečeno: aby byl host schopen přijet do cizího domu, rychle se zorientovat a pobyt si užít.

Stává se vám, že na chatu nebo chalupu, kterou jste navrhovali, jezdíte?

Lenka: Byli jsme skoro na všech (směje se). Velmi často navážeme s klienty dobré a dlouhodobé vztahy…

David: Opravdu jsme přespali snad v každé minimálně jednou, alespoň pro to, abychom ji přijeli nafotit. Díky tomu máme fotky v různém světle, v různou denní dobu. Jedna věc je focení, ale velmi často se chceme dál potkávat, jak říkala Lenka, patříme do jejich širšího kruhu rodiny a přátel.

To musí být skvělá zkušenost, když dostanete možnost prostor zažít i jako host. Je něco, co vás jako hosta překvapilo? Nebo něco, na co jste díky této zkušenosti přišli a začali aplikovat i v dalších návrzích?

David: Právě ty maličkosti… Nejde o koncept domu, jak vypadá. Kdybych měl uvést konkrétní příklad, tak se snažíme lidem vysvětlit, jak by měli přemýšlet třeba nad elektroinstalací. Obecně nedoporučujeme komplikovaný inteligentní systém, který je složitý jak na pochopení, tak i na ovládání.

Lenka: Snažíme se věci navrhovat jednoduché. Když už máme kamna, tak k nim doporučujeme přikládat tabulku s návodem. Myslím si, že analog je v tomhle výhodný. Je to zase o té soběstačnosti. Krása bydlení v přírodě podle nás spočívá v jednoduchosti, a tak i dům by měl být ve své podstatě prostý zbytečných složitostí... ty časem stejně většinou rychle zestárnou.

Celý rozhovor najdete v knize CHATY na straně 282-295.