IPR Praha vydala novou reportážní knihu o bydlení.
Jak se žije v současné metropoli? Proč lidé bydlí zrovna tam, kde bydlí, a kolik je to stojí? A budou chtít žít v Praze i v budoucnu? Odpovědi na tyto otázky se přímo „do terénu“ vydali hledat kurátor Centra architektury a městského plánování (CAMP) Eugen Liška a fotograf Vojtěch Veškrna. Výsledkem jejich práce je fotografický průvodce obsahující několik desítek příběhů z nejrůznějších pražských čtvrtí a domácností. Publikace Domy, byty, lidi je šestým titulem nakladatelství Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) a my jsme jí pro vás zařadili do nabídky nakladatelství ARCHIZOOM books.
Příběhy reálných Pražanů jsou poutavé, jedinečné a dohromady skládají pestrou mozaiku města. Od domů přes byty po stany, od centra přes sídliště po satelity, od bydlení vlastnického přes nájemní po sdílené. Čtenáři navštíví tři desítky domácností i několik institucí, které v jistých chvílích lidského života mohou domácnosti nahradit. Nahlédnou tak do dětského domova i domova seniorů, do ubytovny, kláštera nebo hospicu, na internát i největší pražský hřbitov.
Publikace volně navazuje na výstavu Praha zítra? Domy a byty, kterou v roce 2023 uvedlo Centrum architektury a městského plánování. Jejími autory jsou scénárista, spisovatel a kurátor CAMPu Eugen Liška a dokumentární fotograf Vojtěch Veškrna, obálka a knižní sazba jsou dílem grafické designérky Zuzany Lednické.
„Na IPR Praha i v CAMPu se často v debatě o rozvoji města pohybujeme mezi samými čísly, argumenty, plány, strategiemi a koncepcemi, a proto rozhodně neuškodí věnovat pozornost také skutečným lidem z masa a kostí, byť v našem případě s jistou mírou anonymity, která pomáhá vyvážit otevřenost, s jakou nám naši vypravěči odkryli intimní prostor své domácnosti,“ říká ředitel IPR Praha Ondřej Boháč.
„Když jsme přemýšleli, jak strukturovat dosti různorodý materiál, přišlo nám nejlepší využít nit lidského života. Sbírku příběhů jsme tedy seřadili na pomyslné ose od kolébky do hrobu. Začínáme proto u nejmenších dětí a teenagerů a loučíme se na největším hřbitově v České republice – neboť bydlet musíme i po smrti a platit nájem konec konců také. Mezi těmito protipóly jsme se snažili zachytit co nejširší spektrum potřeb, výzev, problémů, nutností, tužeb a přání, které v rozličných fázích našich životů ovlivňují, jaký druh bydlení si vybíráme a preferujeme,“ dodává autor Eugen Liška.
Vedle autentických životních příběhů sleduje kniha také několik obecných témat – od typu bydlení (vlastnické převažuje) přes typologii zástavby (nejvíc je bytů starších víc jak padesát let) po jednotlivé lokality (vypravěči se na jedné vysněné pražské čtvrti neshodnou a v zásadě jsou rádi tam, kde bydlí). V jednotlivých kapitolách opakovaně rezonují motivy shánění bytu za socialismu, privatizace obecního bytového fondu, sociální síť a její limity, spokojenost se životem v Praze, důsledky drahého bydlení, zkušenost se životem v jiných městech.