„Na IPR Praha i v CAMPu se často v debatě o rozvoji města pohybujeme mezi samými čísly, argumenty, plány, strategiemi a koncepcemi, a proto rozhodně neuškodí věnovat pozornost také skutečným lidem z masa a kostí, byť v našem případě s jistou mírou anonymity, která pomáhá vyvážit otevřenost, s jakou nám naši vypravěči odkryli intimní prostor své domácnosti,“ říká ředitel IPR Praha Ondřej Boháč.
„Když jsme přemýšleli, jak strukturovat dosti různorodý materiál, přišlo nám nejlepší využít nit lidského života. Sbírku příběhů jsme tedy seřadili na pomyslné ose od kolébky do hrobu. Začínáme proto u nejmenších dětí a teenagerů a loučíme se na největším hřbitově v České republice – neboť bydlet musíme i po smrti a platit nájem konec konců také. Mezi těmito protipóly jsme se snažili zachytit co nejširší spektrum potřeb, výzev, problémů, nutností, tužeb a přání, které v rozličných fázích našich životů ovlivňují, jaký druh bydlení si vybíráme a preferujeme,“ dodává autor Eugen Liška.
